Po zimě bez sněhu a extrémně suchém jaru čelí Česká republika v roce 2025 dalším důkazům o dopadech změny klimatu. Bouřky, vichřice, lokální záplavy, ale i dlouhá období sucha a neobvykle vysoké teploty se stávají součástí běžného života. Otázkou už není, zda se klima mění, ale jak rychle a jak na to zareagujeme.
Sucho a voda: paradox současnosti
Jaro 2025 přineslo rekordní úbytek srážek v některých regionech. Zemědělci hlásí výrazné škody na úrodě ozimých plodin, zásoby podzemní vody se ve středních Čechách a na jižní Moravě opět přiblížily kritické hranici. Paradoxně jen několik dní po období sucha postihly stejné oblasti přívalové deště, které vyvolaly lokální záplavy.
To ukazuje, jak extrémní výkyvy klimatu ovlivňují jak každodenní život, tak klíčové sektory ekonomiky – od zemědělství přes energetiku po dopravu.
Připravena není ani infrastruktura
Mnoho měst stále nemá infrastrukturu, která by zvládla čelit prudkým dešťům či extrémnímu horku. Kanalizace nestačí odvádět vodu, silnice se vlní od vedra, klimatizace ve veřejné dopravě často selhávají. Přizpůsobení měst na nové klimatické podmínky bude klíčové – a nákladné.
Zároveň se ukazuje, že klasické reakce jako „postavit další hráze“ nestačí. Potřebujeme systémové přístupy – od obnovy mokřadů a zelených střech po rozumné plánování výstavby a zadržování vody v krajině.
Co může udělat každý z nás?
Přestože zásadní změny musí přijít od politiků a velkých institucí, každý jednotlivec může přispět. Šetření vodou, podpora lokální a udržitelné produkce potravin, výběr ekologičtější dopravy nebo třeba zapojení do komunitních projektů, které zlepšují prostředí v okolí – to všechno má smysl.
Změna klimatu není hrozba vzdálené budoucnosti. Je to realita, která už ovlivňuje naše životy. A čím dříve ji přijmeme a začneme podle ní jednat, tím lépe dokážeme zmírnit její dopady.
